Lenka Rapantová vyrazila na svou první běžeckou akci s kennelou, psem a plánem držet si odstup. A nakonec? Nejen že to přežila, ale objevila komunitu, která vás přijme dřív, než stihnete říct „já vlastně neběhám“. Dnes běhá, závodí, koloběžkuje, a tvrdí, že přátele si najdete, i když nechcete. Protože oni si najdou vás.
"Zážitek nemusí být pozitivní, stačí, že je silný."
Proč jsi začala běhat a jak si se seznámila s Rozběháme Česko?
Začala jsem běhat, když jsem hledala nový koníček pro mého psa Teddyho. S Teddym jsme aktivně závodili v agility, dělali dog dancing a trochu sportovní kynologie a já chtěla, aby měl ještě něco, kde si vyčistí hlavu. Něco, kde může být víc psem. A protože jsem o Rozběháme Česko věděla z dřívějška, našla jsem si na stránkách canicrossový kurz pro začátečníky, ale předtím jsem ještě prošla kurzem zdravého běhu, abych se jakože naučila nejdřív běhat já.
Rozběháme Česko jsem poznala, ale ještě než jsem měla Teddyho. Líbily se mi charitativní, zážitkové běhy v Plzni, vždy to bylo spojené s nějakým dobrým jídlem. Od roku 2019 začaly seriály Leskros. Ačkoli jsem jinak neběhala, účastnila jsem se Leskrosů pro tu skvělou atmosféru, takže mě lidé mohli znát jen od vidění ze závodů.
Pak jsem přes rok plánovala jít na čtvrteční trénink do Štruncáků, ale vždy, když jsem sebrala odvahu a fakt vyšla, tak třeba začala bouřka. Po 52 týdnech už prostě došly všechny důvody proč nejít a 13.7.2023 mě nezastavila ani žádná přírodní katastrofa a já zdárně dorazila na svůj první trénink, kde mě Johny (Honza Bielik, ředtel Rozběháme Česko) přivítal slovy: "Leni, dneska ale není žádný závod." A já nedostala medaili za to, že jsem konečně zdárně dorazila.
.png)
.png)
.png)
Leni, povíš nám o svých zážitcích s Rozběháme Česko? Takový ten nej, který se ti vybaví právě, když se řekne Rozběháme?
Tady je to jasný. První nejsilnější zážitek byl, když mě kamarádka, nebudu Péťu jmenovat, přemluvila, ať s ní jedu na běžecké sousko s Rozběháme a Canicross Plzeň. V březnu 2023, kdy jsem ve skupině ještě nikoho neznala a ani jsem neběhala.
„Bude to sranda, říkala Péťa a já jí to uvěřila." Směje se Lenka. Péťa nakonec na sousko jet nemohla a o to víc Lence soustředění utkvělo v paměti.
Kdo mě zná, ví, že mi to trochu trvá než se v nějaké skupině otevřu a sama od sebe bych nikdy nejela. Ale vyrazila jsem vlakem s Teddym, krosnou, velkou kennelou do Hořovic. Znáte, když to máte na přesun na spoj časově jentaktak a psa, co potřebuje očůrat každý roh a do toho máte pocit, že vám upadne ruka z té kennely? Stihli jsme to! Ale řidič nás nevzal do autobusu, že už má jednoho psa vzadu v tašce a dva psy nebere. Byly dvě možnosti co dál. Tak jsme do toho Oseku došli. Ruka teda už v bezvědomí, ale úplně v klidu jsem se během první večeře začlenila, běhání si přizpůsobila svým fyzickým možnostem a nakonec se mi program tak líbil, že jsem řekla, že příště jedem zas!
.png)
.png)
.png)
Máš nějaké oblíbené běžecké trasy? A co děláš, když zrovna neběháš?
Začala jsem samozřejmě trailovým během a canicrossem kvůli Teddymu, ale loni jsem poznala i silniční běh a zjistila, že i ten má své kouzlo. Kromě běhání jezdím celoročně do práce na kole, ale mám ráda jenom cesty z práce. S Teddym jsme našli zálibu v koloběžce. Běh doplňuju sezónně, v létě mám hodně ráda inliny, v zimě jsem se třeba na stará kolena učila běžkovat. Mimo to mám ráda několikadenní turistiku na těžko s kamarádkami.
Zažila jsi někdy při běhání moment, kdy bys běhání sama vzdala, ale díky ostatním jsi to zvládla?
Tady musím zmínit trénink z jednoho souska. Náročný trénink na cestě mezi poli, fujavice a pocitová teplota pod nulou. Já nedávala pozor, kam jsme to běželi, takže jsem nemohla říct, na tohle kašlu, vracím se. Tudíž mi nezbylo nic jiného než trénink odběhat s ostatními. A překvapilo mě, jak se to dalo zvládnout za neskutečně velké podpory a motivace lidí okolo. To, co by člověk sám určitě nikdy neabsolvoval, se dalo zvládnout s lidmi vedle sebe. Tohle byl okamžik, který všechny, kdo tam byl, musel se posunout vpřed. Vnímala jsem fakt velkou pospolitost. A tenhle pocit mám i v méně náročných podmínkách na společných trénincích.
„Jít na první trénink nebo jet na první soustředění stojí velké odhodlání, ale vyplatí se. Ale čím dřív, tím lépe a budete to mít dřív za sebou. Je to jako strhnutí náplasti. A dřív poznáte super komunitu lidí. Alespoň takovou my v Plzni máme." Říká Léňa.
.png)
Začala jsem samozřejmě trailovým během a canicrossem kvůli Teddymu, ale loni jsem poznala i silniční běh a zjistila, že i ten má své kouzlo. Kromě běhání jezdím celoročně do práce na kole, ale mám ráda jenom cesty z práce. S Teddym jsme našli zálibu v koloběžce. Běh doplňuju sezónně, v létě mám hodně ráda inliny, v zimě jsem se třeba na stará kolena učila běžkovat. Mimo to mám ráda několikadenní turistiku na těžko s kamarádkami.
Zažila jsi někdy při běhání moment, kdy bys běhání sama vzdala, ale díky ostatním jsi to zvládla?
Tady musím zmínit trénink z jednoho souska. Náročný trénink na cestě mezi poli, fujavice a pocitová teplota pod nulou. Já nedávala pozor, kam jsme to běželi, takže jsem nemohla říct, na tohle kašlu, vracím se. Tudíž mi nezbylo nic jiného než trénink odběhat s ostatními. A překvapilo mě, jak se to dalo zvládnout za neskutečně velké podpory a motivace lidí okolo. To, co by člověk sám určitě nikdy neabsolvoval, se dalo zvládnout s lidmi vedle sebe. Tohle byl okamžik, který všechny, kdo tam byl, musel se posunout vpřed. Vnímala jsem fakt velkou pospolitost. A tenhle pocit mám i v méně náročných podmínkách na společných trénincích.
„Jít na první trénink nebo jet na první soustředění stojí velké odhodlání, ale vyplatí se. Ale čím dřív, tím lépe a budete to mít dřív za sebou. Je to jako strhnutí náplasti. A dřív poznáte super komunitu lidí. Alespoň takovou my v Plzni máme." Říká Léňa.