Gabčo, pověz nám, co právě teď děláš a jak jsi se dostala k Rozběháme Česko
Jsem ambasadorka a trenérka v Rozběháme Blovice. Zároveň dělám masérku a výživovou poradkyni. K Rozběháme Česko jsem se dostala v roce 2018, kdy mě plzeňská banda přijala mezi sebe a doslova a do písmene mi zachránila život, po těžké životní krizi.
Můžeš nám přiblížit tvojí tehdejší situaci?
Můj tehdejší partner se rozhodl po devíti letech náš vztah ukončit (na moje 40. narozeniny :-)). Otázku "co ted" vyřešila moje kolegyně, která řekla že bych mohla běhat a našla mi kurzy běhu pro začátečníky. S nimi jsem začala, přidala tréninky pro běžce, upravila stravu a během roka jsem měla o 27 kg méně. Zároveň jsem začala pomáhat v organizačním týmu, jezdila jsem jako dobrovolník na závody a život se pomalu stával zase "k žití". Druhý rok mě kamarádka přemluvila ke studiu na VOŠ, kde jsme vybraly Palestru, akademii tělesné výchovy a sportu, obor wellness a balneo.
Díky studijnímu programu a odborné praxi, kterou jsme průběžně plnily, jsem se naučila sestavovat tréninkové plány a učit své přátele a kamarády běhat. Mezitím jsem se přestěhovala z Plzně do Blovic a stala se ambasadorkou a trenérkou pro Rozběháme Blovice.
Jedním slovem WOW! Nemám slov. To jsou skvělé pokroky, za tak krátkou dobu
Popíšeš nám svoje tréninky? Jak si je můžeme představit?
To je různé, záleží na tom, kdo přijde a jestli je trénink individuální nebo se sejde více lidí. Individuální trénink je více specifický, vím, pro koho trénink sestavuji, takže volím podle toho a mám ho předem připravený. Společné tréninky jsou všestranně zaměřené, většinou je vymýšlím až podle situace. Rozběhání, rozcvičení se, pak třeba běžeckou abecedu, většinou ve formě nějaké hry. No a pak chceme budovat vytrvalost, sílu a rychlost, takže intervaly, fartlek, tempový trénink, regenerační běh, posilování...vždy něco z toho vyberu tak, aby byla hodina vyvážená a samozřejmě závěrečné protažení.
Běháš raději v lese nebo na jiném povrchu?
Mám nejraději běhání po lesních nebo polních cestách a pak různorodý povrch – louže, bahno, bažiny (jenom na závodech) a překážky.
Co tvoje cíle na tento rok?
Letos mám v plánu dokončit studium na Palestře, což bude v červnu, do té doby se budu spíše věnovat svojí kondičce a studiu. Od srpna bych chtěla obnovit běžecké tréninky u nás v Blovicích a otevřít tady také kurzy zdravého běhu. Po delších zdravotních problémech se teď znovu rozběhávám, takže se závody začnu pomalu. Mám v plánu určitě všechny Leskrosy a přemýšlím nad Predátorem v Plzni a samozřejmě naše charitativní běhy. Rozhodně chceme v Blovicích zapracovat tento rok i na propagaci tréninků.
Jak bys motivovala nové běžkyně k tomu, aby začaly běhat?
Určitě bychom se snažily spolu najít nějakou osobní motivaci (hubnutí, relaxaci, zdraví...). Většinou holkám vyprávím můj příběh, aby viděly, že je možné zhubnout, že je možné se dát znovu do kupy a že na to u nás nejsou samy. Že je tady někdo, kdo jim rozumí a pomůže a nenechá je v tom samotné. To jsem přesně potřebovala a dostala já a vyzkoušeno, funguje to. Já za sebe bych tedy doporučila se přidat k někomu, kdo už běhá a kdo nás tzv. "potáhne". Tohle pomohlo mě, já bych sama běhat nezačala, ale když mě po kurzu běhu pro začátečníky vzali mezi sebe plzeňští běžci, tak to byla pro mě velká motivace, abych jim stíhala. Protože mít partu se stejným zájmem je prostě paráda. A vzala bych je taky na závody, klidně se jen podívat, aby nasály atmosféru.
Co se ti na běhu zalíbilo?
Asi nejvíc to, že když jsem na tom byla fakt mizerně, stačilo vzít boty a po půl kiláku jsem měla úplně jiný starosti, vrátila jsem se s čistou hlavou a šťastná a fungovalo to pokaždé a ten pocit štěstí trval pořád déle a déle. Byla z toho docela slušná závislost, ráno jsem vstala a nemohla se dočkat, až vyběhnu...do práce, na chatu, na vlak k rodičům...já byla vlastně pořád na útěku. Pak samozřejmě váhový úbytek, kila šla dolů a měla jsem najednou spoustu energie, žádná únava a pak když jsem uběhla celých 5 km v kuse, byla jsem na sebe opravdu pyšná.
A ta běžecká banda...v těch nejtěžších měsících tady byli pro mě a ani o tom nevěděli. Chodili jsme na tréninky dvakrát týdně, jezdili společně po závodech, byla tam legrace a já byla šťastná, že mě vzali mezi sebe, že nesedím doma a nepřemýšlím nad tím, co se stalo. Vlastně jsem pořád šťastná, a hlavně vděčná za to, že jsem součástí tohoto úžasného běžeckého světa a že můžu díky svojí zkušenosti pomáhat ostatním.
Jak se říká, vše je z nějakého důvodu a věřím, že tohle za to všechno stálo
Kdyby mi někdo v červenci 2018 řekl, že mě za pár let všechno tohle čeká, nevěřila bych. Nevěřila bych, že něco takového dokážu. A přece. Díky Rozběháme začal můj život mít zase smysl. A jsem za to vděčná. A díky téhle zkušenosti vím, že to jde, že i když člověk leží na tom dně a říká si, že už nemůže, tak vždy je šance, stačí to jen nevzdat.
Z Gabči příběhu můžeme potvrdit, že i v té nejtemnější místnosti se vždy najde kousek světla. Stačí mít kolem sebe ty správné lidi a poté už jde vše samo. Děkuji Gabčo za trpělivost a za otevřenost k tématu! :-)
Autorka rozhovoru: Lucie Kováříková